Obsah

O nás

Současný Proboštov, s nímž je správně spojen i Přítkov, má rozlohu 373 ha (Proboštov 258 ha, Prítkov 115 ha) a počet obyvatel se pohybuje okolo 2 300. Proboštov patří mezi několik málo obcí, které si nechaly zpracovat regulační plán, potřebný k svému rozvoji. Hlavní důraz byl kladen na zachování svébytnosti a charakter obce se zdůrazněním ne její historické dědictví. Regulační plán přitom řeší prostor pro výstavbu rodinných domů, nájemních vil, případně i nadstandardní bydlení. Jsou vymezeny plochy pro průmyslovou zástavbu a tím také předpoklad pro zajištění pracovních príležitostí.

 

Předností obce je existence lesoparku, rybníka s travnatou pláží jakož i napojení Přítkova na Krušné hory, což vytvárí příhodné podmínky pro krátkodobou rekreaci.

Historie školy

Nejstarší zmínka o obci je z roku 1156 v listině, kterou královna Jitka, druhá manželka knížete Vladislava II darovala Proboštov benediktskému klášteru v Teplicích. V roce 1508, kdy Ulbert z Kolovrat koupil teplické panství, je mezi 28 obcemi také "Proboštov". Tehdy podle soupisu z roku 1561 měl asi 8 domů. V té době Proboštov patřil k teplickému panství pánů Vchynských a Vchynic, kteří se poněmčili na "Kinský". V roce 1646 byla krajina zaplavena vojskem švédským a císařským a zcela vypálena. Následující období se vyznačovalo existencí nevolnického systému, zvýšeným národnostním a sociálním útlakem. Po roce 1848 byla zrušena robota a skončil feudalismus. Roku 1893 se Proboštov stal samostatnou obcí. V roce 1938 se stává obcí v Sudetech a je zcela v rukou Němců. V květnu 1945 byla obec osvobozena Sovětskou armádou a po roce 1948 následovaly roky vlády totalitního režimu. Dnes je Proboštov samostatnou obcí spravovanou Obecním úřadem.

Na začátku 20. století dosáhla obec zřízení vlastní obecné školy, která v obci chyběla. Děti doposud chodily do novosedlické školy. V září 1902 byl položen základní kámen ke stavbě nové školy, která byla v září 1903 otevřena. Byla to ovšem škola německá. S rostoucím sebevědomím české menšiny rostly i její snahy o zřízení své vlastní české školy. Žádosti, podporované podpisovou akcí českých rodičů bylo v roce 1905 vyhověno a od září roku 1906 mohlo začít české vyučování. Nové budovy dvoutřídní školy se však česká menšina dočkala až v roce 1907. Česká škola fungovala až do roku 1938, znovu byla otevřena po roce 1945. V poválečné éře školy zde působilo několik zanícených pedagogů. V obou budovách, k nimž přibyla v roce 1962 nově postavená národní škola, sídlila od roku 1953 osmiletka (později základní devítiletá škola).